Nejstarší motocyklový závod, o němž existují záznamy, se jel roku 1896 z Paříže do Nantes a zpět. O rok později se uskutečnil první závod na speciálně vybudované trati v anglickém hrabství Surrey.
Dnes má motocyklový sport celou řadu podob a motorky jsou konstruovány tak, aby obstály na nejrůznějších tratích.

Existuje pět základních kategorií motocyklových závodů:
·         závody na okruzích
Jezdí se na speciálně vybudovaných tratích s povrchem z dehtového makadamu a stroje jsou konstruovány takřka výlučně na rychlost.
·         silniční závody
Jezdí se na obdobných strojích, avšak na otevřených silničních okruzích. Nejslavnějším závodem tohoto druhu je Tourist Trophy na ostrově Man.

·         motokros
Závody se jezdí v přirozeném terénu. Motorky mají prodloužené přední vidlice, zdokonalené odpružení a gumy se zvláštním vzorkem do nerovného terénu.Nejznámějším odvětvím terénních motocyklových soutěží je enduro (též známá jako mezinárodní motocyklová šestidenní) nebo vytrvalostní závody typu Rallye Dakar.
·         trialové závody
Jezdí se rovněž v přirozeném terénu a na motokrosových strojích, trať ale zároveň obsahuje umělé překážky.
·         závody na ploché dráze
Jezdí se na oválné ploché dráze s hliněným povrchem. Motorky mají prodloužené přední vidlice a gumy se zvláštním vzorkem, ale téměř žádné odpružení. Jezdí se i na povrchu ze škváry a ledu.
Protože v tomto sportu je rychlost na prvním místě, motocykloví závodníci jsou pro případ pádu chránění přilbami a koženými kombinézami se silnými vycpávkami v oblasti loktů a kolen.

Mezinárodní motocyklová federace (Fédération Internationale Motocycliste) – řídící instituce motocyklového sportu – pořádá mistrovství světa na okruzích od roku 1949. Tituly se udělují v kubaturách do 125, 250 a 550 cm³ a v závodě sajdkár.
Sportovci se sdružují v Mezinárodní federaci motocyklistů (FIM).
Legendou motocyklového sportu je Giacomo Agostini (1943), Ital, který od roku 1965 do roku 1977, kdy ukončil závodní činnost, získal 15 mistrovských titulů a zvítězil ve122 Velkých cenách (GP) do 350 a 500 cm³.

Za více než třičtvrtě století doznaly motory i karoserie vozů F1 obrovské proměny.
Jeden z prvních jednomístných závodních vozů Bugatti typ 35 pochází z roku 1924. S motorem o obsahu 1991 cm³ a výkonem na brzdě 135 koní kraloval Velkým cenám v letech 1927 – 1931.

V roce 1950 si model Alfa Romeo 158 – v té době už 13 let starý – dojel pro vítězství v prvním mistrovství světa F1 v dějinách. Měl menší (1500 cm³), ale výkonnější motor, který dosahoval výkonu na brzdě 350 koní a více.
První model vozu Vanwall byl vyroben v roce 1957. Díky karoserii ve tvaru kapky měl tak vynikající aerodynamické vlastnosti, že dokázal porážet i silnější auta. Zahájil tak trend vozů F1 směrem ke stále aerodynamičtějším tvarům.
Koncem 50. let začali konstruktéři F1 umísťovat motor dozadu. Poloha jezdce se tak mohla snáze přizpůsobit stále více aerodynamickým tvarům vozidla. Roku 1970, kdy se objevil Ford 72 – Lotus, piloti v autě téměř leželi, čímž se čelní odpor snížil na minimum.

V roce 1976 byl zkonstruován vůz Ford P34 – Tyrell. V té době byla už standardní součástí karoserie přední a zadní stabilizační křidélka. Díky nim byla auta stabilnější a lépe seděla na silnici, což umožnilo rychlejší průjezd zatáček. Ten měla ještě zlepšit čtyři desetipalcová (tj. o průměru cca 25 cm) přední kola. Ukázalo se však, že působí přílišnou zátěž pneumatikám, a tak konstruktéři po dvou letech od šestikolových modelů ustoupili.
Dnes jsou vozy F1 výkonnější, lehčí a aerodynamičtější než kdykoli dříve. Model Ferrari F1 – 2000 váží přesně 600 kg, avšak jeho motor o obsahu 2997 cm3 dokáže vyvinout výkon na brzdě až 700 koní. To umožňuje zrychlení z 0 na 160 km/h za pouhých 3,7 sekundy.

Ve F1 se používají dva typy pneumatik – do sucha a do deště.
Pneumatiky určené do mokra jsou opatřeny desénem, který odvádí vodu a brání tak smyku.
Pneumatiky do sucha, tzv. slicks (česky slajky), získávají po zahřátí přilnavost. Až do roku 1998 se používaly zcela hladké, ale pak byla přijata opatření ke zvýšení bezpečnosti závodníků. Nyní i jejich desing musí mít po obvodu vzorek.
Oba druhy pneumatik se rychle opotřebovávají, takže se musí nejméně jednou během závodu měnit.

Automobilové závody mají mnoho podob. Nejpopulárnější je formule 1, ale velké oblibě se těší i závody starších sériových automobilů, rallye a ve Spojených státech také závod Indianapolis – 500mil. V každém typu automobilových soutěží musí auta splnit určité technické parametry, než se mohou postavit na start.

Formule 1
Závodní vozy F1 jsou lehké jednomístné vozy zhotovené z ultratvrdých materiálů, jako je uhlíkové vlákno a s podvozkem z jednoho kusu. Stabilitu vozu zajišťují stabilizační křidélka a další prvky. Všechny soutěžní kategorie tzv. formulí vycházejí z pevně daných pravidel designu a konstrukce vozů. Mistrovství světa ve formuli 1 se koná od roku 1950. Vítěz se vyhlašuje na základě bodů získaných v takzvaných Velkých cenách, závodech, které se od března do října jezdí na okruzích po celém světě.

Aby se příslušná závodní stáj mohla zúčastnit mistrovství  F1, musí její auta splňovat následující kritéria:
§  musí vážit nejméně 600 kg a jejich šířka nesmí přesáhnout 1,8 m; délka vozidla omezená není
§  motor musí být čtyřtaktní, o deseti válcích, každý maximálně o pěti ventilech
§  obsah válců nesmí překročit 3 litry
§  motor nesmí být přeplňovaný
§  karoserie nesmí zakrývat žádnou část kol
§  nádrž musí mít podobu jediného gumového vaku
§  vozidlo musí být opatřeno prvky deformační zóny, otestovanými v zátěžových a nárazových zkouškách
§  vozidlo musí být opatřeno alespoň dvěma zpětnými zrcátky a koncovým světlem pro případ špatné viditelnosti během závodu
§  musí být vybaveno černou skříňkou

Závodní týmy
Při závodě má každá závodní stáj v pohotovosti nejméně 20 mechaniků ve zvláštní zóně,  v prostoru startu a cíle, zvané depo. Úkolem mechaniků je zajistit ideální podmínky jezdci a starat se o optimální výkon auta. Před závodem vůz po všech stránkách připraví a v závodu samém jsou schopni poskytovat okamžitý servis i doplnit palivo. Sehraný tým mechaniků dokáže doplnit palivo a provést výměnu všech kol za 5 – 10 sekund.